DEPRESE
Kráčím večer hustým lesem,
čekám, co se stane.
Zda větve stromů vítr nese,
zda rozplynou se myšlenky plané.
Zda zůstanou v bahně stopy mých bot,
které znám líp než sebe,
zda zaslechnu šumot čirých vod
a zda zahřmí nebe.
Černý plášť posetý diamanty tiše dřímá,
vlk v dáli pronikavě vyje,
kapičky potu ze mě smývá
déšť, co do očí bije.
Ustelu si v mokrém mechu,
přikryji se jehličím,
mého strachem zrychleného dechu
se již ničím nezbavím.
Do sna hlubokého padám,
chlad proniká do nitra,
co mne ještě čeká-hádám,
bojím se myslet-co zítra....?
Cloumá mnou škála pocitů,
strach, divokost, zmatek,
jako skála stojí tu
sen, jež nechce nazpátek.
Křik a řev proniká do uší,
světlo bolestivě oslepuje,
srdce divoce mi buší,
nahoru a dolů jako na lodi pluje.
Najednou pomalu otevřu oči, oslepí mne sluneční záře,
div se mi hlava nezatočí,
paprsky pálí do mé tváře.
Orosené čelo rukama si stírám,
odcházím z černého lesa,
maliny cestou do dlaní sbírám
a strach již nadlouho klesá.
Jsem zpět na louce plné květů,
jejich vůně sálá slastí,
a přesto jsem na rozcetí těch dvou světů,
chytám se do jejich pastí...
Kráčím večer hustým lesem,
čekám, co se stane.
Zda větve stromů vítr nese,
zda rozplynou se myšlenky plané.
Zda zůstanou v bahně stopy mých bot,
které znám líp než sebe,
zda zaslechnu šumot čirých vod
a zda zahřmí nebe.
Černý plášť posetý diamanty tiše dřímá,
vlk v dáli pronikavě vyje,
kapičky potu ze mě smývá
déšť, co do očí bije.
Ustelu si v mokrém mechu,
přikryji se jehličím,
mého strachem zrychleného dechu
se již ničím nezbavím.
Do sna hlubokého padám,
chlad proniká do nitra,
co mne ještě čeká-hádám,
bojím se myslet-co zítra....?
Cloumá mnou škála pocitů,
strach, divokost, zmatek,
jako skála stojí tu
sen, jež nechce nazpátek.
Křik a řev proniká do uší,
světlo bolestivě oslepuje,
srdce divoce mi buší,
nahoru a dolů jako na lodi pluje.
Najednou pomalu otevřu oči, oslepí mne sluneční záře,
div se mi hlava nezatočí,
paprsky pálí do mé tváře.
Orosené čelo rukama si stírám,
odcházím z černého lesa,
maliny cestou do dlaní sbírám
a strach již nadlouho klesá.
Jsem zpět na louce plné květů,
jejich vůně sálá slastí,
a přesto jsem na rozcetí těch dvou světů,
chytám se do jejich pastí...